Jana Raková

Paní učitelka jsem chtěla být už jako malá holka. Vždycky jsme si se starší sestrou hrály na školku a když jsem nastoupila do školy, kde jsem měla opravdu skvělou paní učitelku, měla jsem ve svém budoucím povolání jasno. Budu paní učitelka.

Tato vize mi vydržela celou základní školu a když došlo na lámání chleba a dávaly se přihlášky na střední školy, ta moje nakonec překvapivě neskončila na pedagogické fakultě na Evropské, ale na humanitním gymnázium v Karlíně, kde jsem potkala svého báječného muže, osud… Na několik let jsem své dětské přesvědčení, že budu paní učitelka, odložila stranou a pracovala v úplně jiném oboru a sice v gastronomii.

Ono ale když něco zkrátka máte dělat, tak to k Vám vždycky přijde. Ke mně to přišlo jako nečekaná nabídka na hlídání jednoho milého chlapečka a já poznala, že práce s dětmi mě baví, naplňuje a měla jsem takový ten pocit – to je ono, to dělej a tady se to zase objevilo. Sen o tom, být paní učitelkou.

Podala jsem přihlášku na pedagogickou fakultu v Plzni obor Učitelství pro 1.stupeň ZŠ a byla přijata. Víte, když se pro něco nadchnu a rozhodnu se, tak mě nic nezastaví a já už jsem nutně chtěla být někde ve škole a nasávat tu atmosféru, tak jsem si udělala kurz asistentky pedagoga a těšila se, že si začnu hledat práci v oboru a… Moje bývalá kolegyně našla, že její známá hledá učitelku do dětského studia. Bylo to právě tohle dětské studio, kde jsem na pozici hlavní učitelky pracovala 3 roky.

Zjistila jsem, že mě baví práce s těmi nejmenšími dětmi, že si spolu skvěle rozumíme, dokážu si je nacítit, co zrovna potřebuji. Fscinuje mě, jak jsou přítomni v přítomném okamžiku. Když jsou šťastné, radují se naplno, když jsou smutné, brečí, jen tu emoci sebou nechají projít a propustí ji.

Najednou mi už vůbec nedávalo smysl studovat vysokou školu pro první stupeň ZŠ, když vím, že chci pracovat s nejmenšími dětmi. Studium jsem ukončila, dodělala si rekvalifikační kurz chůvy pro děti do zahájení povinné školní docházky včetně kurzu první pomoci. Konečně jsem měla čas věnovat se tomu, co mě skutečně baví a přihlásila jsem se na kurz Dramatické výchovy pro děti, absolvovala jsem také kurz Nevýchovy  a seminář Jak podporovat zdravé sebevědomí u nejmenších dětí. 

Pak přišla nabídka, která se neodmítá, a totiž převzít si Jáju a mít své vlastní dětské studio. Wow! Nedokážu ani napsat, jak jsem z toho byla (a jsem stále) nadšená. Je pro mě neskutečně naplňující tvořit prostor pro děti tak, jak to cítím já. S láskyplným, respektujícím, klidným přístupem k dětem, rodičům, ke kolegyním a také k sobě.

Pavla Hromádková (na mateřské „dovolené“)

Jsem Pája, pocházím ze Středočeského kraje, vystudovala jsem střední ekonomickou školu, 4 roky jsem pracovala jako asistentka ředitelky v jedné malé IT firmě, ale srdce mě dovedlo k dětem. S dětmi pracuji již 7 let. 

Touha pracovat s dětmi mě prvně zavedla do Základní školy specialní primárně určené pro děti s poruchou autistického spektra, kde jsem začala pracovat jako asistentka pedagoga. Absolvovala jsem kurz na asistenta pedagoga a doplnila tak vzdělání, poté jsem šla studovat vysokou školu obor speciální pedagogika a mohla jsem tak postoupit do funkce vedoucí družiny.

Později jsem začala působit i jako učitelka u dětí s těžkým autismem v první třídě. Tato práce s dětmi je velmi obohacující, ale také velmi náročná. Proto jsem si po 4 letech našla své nové místo v soukromé mateřské školce a působila opět jako asistent pedagoga pro integrované děti s ADHD. 

A nyní, po 3 letech práce s dětmi v mateřské školce, mě oslovila Janička pro spolupráci jako teta v tomto úžasném dětském studiu. Věděla jsem, že po jejím boku budeme na jedné lodi a budeme si tak užívat přítomnosti spokojených dětí, jelikož jsme s Janičkou blízké kamarádky už několik let.

Miluji intuitivní pedagogiku, učení prožitkem, práci s emocemi, zajímám se o rozvoj osobnosti, malbu obrazů i grafické práce pro potisk textilu a dále také o Arteterapii. Ráda bych do budoucna vedla výtvarný kroužek pro děti podobný právě Arteterapii za cílem uvědomění si své osobnosti a přítomného okamžiku skrz tvoření.

Monika Schullerová

Pocházím z Prahy. Od mládí jsem měla  sny  být herečkou a učitelkou, zvládla jsem si splnit oba.Spoustu let jsem se věnovala tvorbě pro děti, jezdila jsem s dětskými představeními po školkách a dětských akcích. Stále víc jsem toužila  pracovat s dětmi intenzivněji a kreativněji, proto jsem začala ve svém oboru a vrhla se na práci v dramatickém kroužku v MŠ.Zjistila jsem, že mě tato práce opravdu naplňuje a absolvovala kurz chůvy do zahájení školní docházky. Dostala jsem důvěru od jedné paní ředitelky a dva roky učila v MŠ, kde jsem se seznámila s programem ,,Začít spolu.“S Jájou jsem se seznámila na doporučení maminky jednoho z mých žáků a už jsem zůstala.Moc se těším na své nové svěřence.

Lenka Kolaříková

Pocházím ze Zlínského kraje. Už po základní škole mě lákalo pracovat s dětmi, ale jelikož jsem nehrála na žádný hudební nástroj, což bylo podmínkou ke složení talentové zkoušky, zaválo mě studium jiným směrem. Účetnictví jsem měla moc ráda, ale stále ve mně byla touha být v blízkosti dětí. V pubertě jsem hlídala děti sousedům, později jsem dělala instruktorku na táboře a pak i vychovala dvě své děti – holčičku a chlapce. Vím, jak mnohdy složitá je výchova a taky vím, jak důležitý je přístup k jejich výchově, což velmi ovlivní i mateřská školka či dětské studio.

Už během práce v kanceláři mi chyběla tvůrčí činnost, takže jsem se začala věnovat masážím, pedikúře – té jsem věrná už 13 let. Nově jsem si k ní přidala i relaxační metodu Access Bars uvolňující stres, vhodnou i pro děti s ADHD.

Nástupem do JÁJI se mi po mnoha letech splnil můj dětský sen. Práce ve studiu i „paní na hlídání“ je velmi radostná. Jsem vděčná za podporující kolektiv, za jejich přístup k dětem stylem výchova – nevýchova. Každé dítě je jiné a každé je krásné svou individualitou. Moc mě baví sledovat vývoj jejich osobnosti, a to, že k tomu mohu přispět, je pro mě ctí.